V Turecku žije asi 68 milionů lidí, velkou většinu tvoří Turci. Nejpočetnější menšinou jsou Kurdové, na pobřeží Černého moře dále žijí malé počty Lazů a Hemšinů a východní pobřeží Středozemního moře je domovem Yoruků a Tahtacisů. V Turecku stále žije asi 70 000 Arménů, především v Istanbulu a v okolí jezera Van. V Istanbulu žije i většina etnických Řeků, kteří se v Turecku dosud zdržují.

V Turecku žijí i malé komunity Čerkesů, Asyřanů, Tatarů, Arabů, Rómů, Židů i velká a stále rostoucí komunita přistěhovalců. Úředním jazykem je turečtina, které rozumějí téměř všichni. Od roku 1928 se na Atatúrkův příkaz používá při psaní místo arabštiny latinka. Turkové předpokládají, že cizinci turečtinu neovládají, pokud však dáte dohromady alespoň pár slov, vždy to dokážou ocenit. Ve velkých městech a v turistických oblastech zase mnoho místních umí slušně anglicky, francouzsky, německy nebo japonsky.

Na první pohled to vypadá, že většina Turků žije stejně jako Evropané, zejména v Istanbulu a na pobřeží. Muži a ženy spěchají do zaměstnání v kancelářích a obchodech, farmáři připravují traktory, aby mohly vyjet na pole, a úředníci buší do psacích strojů a klávesnic počítačů stejně jako ve vaší zemi. Při bližším pohledu se však rychle seznámíte s tradičními postoji a chováním, zejména pokud se odvážíte cestovat do vnitrozemí, nebo na východ. Jako příklad vezměme pohostinnost. Ať sahá, nebo nesahá do kočovných časů, jak by mnozí rádi věřili, je pohostinnost v Turecku uznávanou tradicí a dokonce i při návštěvě obchodu či kanceláře můžete být překvapení nabídnutím čaje, kávy nebo limonády. Jděte ještě dál a můžete potkat vesnické rodiny, které vám nabídnou střechu nad hlavou a jídlo, obvykle po tři dny. Komercionalizace samozřejmě začala tuto tradiční pohostinnost nahlodávat, takže se můžete v turistických oblastech snadno setkat s pochybným prodejcem koberců, kterému leží na srdci jen prodej podřadného zboží za přemrštěné ceny. Nedovolte však, aby vám dotěrní prodavači zkazili obraz opravdové turecké pohostinnosti, která je úžasná.

Cestovní ruch měl v posledních dvou desetiletích na Turecko obrovský sociální i hospodářský dopad. Podílejí se na něm stále více i turisté z České republiky a pokud pro svou dovolenou využijí i nabídek last minute, mohou ji pořídit velmi výhodně. Turistika přinesla sice tolik potřebné prostředky, zároveň však odstartovala rychlé sociální změny, zasahující do všech sfér života. V tradiční turecké společnosti jsou muži i ženy přísně oddělováni a málokdy se dostanou dohromady. Muži chodí do čajoven, ženy navzájem k sobě domů.

Až do 70. let 20. století se na veřejnosti nemohli políbit nebo držet za ruce dokonce ani manželé. Dnes je tato situace jiná, po zemi se pohybuje mnoho turistů, kteří cestují jen v nejnutnějším oblečení a sundají vše, co sundat mohou. Tak se tabu pomalu prolamují a mladí Turci ve městech se chovají téměř stejně jako mladí lidé kdekoli jinde. To může být matoucí pro turisty, kteří nedokážou vnímat jemnější signály a kteří věří, že v současnosti opravdu jde všechno. Potom jsou zákonitě šokováni, když se strhne bitka o ženu, nebo někoho pobouří pár líbající se na veřejnosti. I když se Turci nikdy nestavěli k alkoholu tak tvrdě jako jiní muslimové, opilost na veřejnosti byla naprosto nepřijatelná. Občas můžete narazit na „znovuzrozeného" muslima, který může svou víru vyznávat fanaticky a může vás tlačit k tomu, abyste mluvili o své víře. Nejlepší je asi obloukem se takovým lidem vyhnout.